Karty s čárovým kódem

Čárový kód je technologie automatické identifikace, která je v dnešní době suverénně nejrozšířenější. Čárový kód je složen z řady paralelně umístěných čár různé tloušťky a mezer mezi těmito čárami. Umožňuje sbírat data velmi rychle a hlavně přesně. Používá se pro kódování dat v symboly. Čárový kód je tedy v podstatě posloupnost černých a bílých pruhů (bílé jsou mezery), které představují určitou informaci v rychle čitelné podobě.

Jsou známé dvě metody kódování informace: lineární (jednodimenzionální) a dvourozměrné (dvoudimenzionální).

Lineární kódování informací představují čárové kódy, které se dají číst pouze v jednom směru (horizontálně). Nejvíc rozšířené lineární kódy jsou: EAN, UPC, Code 39, Code 128, CodaBar. Tyto lineární (konvenční) symboly umožňují kódovat malé množství informací. Zhruba 20-30 symbolů, obvykle čísla.

Pro větší množství informací se používají dvourozměrné čárové kódy. U tohoto typu kódů se čtou čárové kódy ve dvou dimenzích nejen horizontálně, ale také vertikálně.

Dvourozměrné čárové kódy dělíme na víceúrovňové (neboli staked) a maticové (matrix). Během vývoje se začaly jako první používat víceúrovňové kódy, které jsou v podstatě jen více lineárních kódů položených na sobě. Zato matrixové kódy umisťují mnohem těsnější informační prvky vertikálně. Mezi nejrozšířenějšími typy dvourozměrných kódů jsou Aztec Code, PDF417 a Datamatrix.

Samotná délka čárového kódu má přímou souvislost s množstvím uložených informací. Čím delší kód, tím více informací.

Pro čárové kódy existují určitá pravidla:

  • Výška čárového kódu nesmí být menší než 10 mm.
  • Čárový kód musí začínat nejméně 3 mm od okraje karty a také od magnetického proužku.
  • Při umisťování čárového kódu na kartu je třeba také brát v úvahu minimálně povolenou velikost pro tisk. To je důležité hlavně pro následné čtení karty čtečkami.
  • Čárový kód se tiskne černě na bílé pozadí. Jakékoliv experimenty se změnou barev čárovému kódu škodí. Respektive snižují jeho kvalitu.